Přeskočit na obsah

Yannick Hanfmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Yannick Hanfmann
Yannick Hanfmann v kvalifikaci French Open 2023
Yannick Hanfmann v kvalifikaci French Open 2023
StátNěmeckoNěmecko Německo
Datum narození13. listopadu 1991 (32 let)[1]
Místo narozeníKarlsruhe, Německo[1]
BydlištěKarlsruhe, Německo
Výška193 cm[1]
Hmotnost86 kg[1]
Profesionál od2015[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 608 162 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů55–59
Tituly0 ATP, 6 challengerů, 5 ITF
Nejvyšší umístění45. místo (3. července 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022)
French Open2. kolo (2023)
Wimbledon1. kolo (2021, 2023)
US Open1. kolo (2018, 2021, 2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů6–10
Tituly0 ATP, 2 challengery, 2 ITF
Nejvyšší umístění112. místo (26. února 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2024)
Wimbledon1. kolo (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240321a21. března 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Yannick Hanfmann (* 13. listopadu 1991 Karlsruhe) je německý profesionální a sluchově postižený tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jedenáct titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2023 na 45. místě a ve čtyřhře v únoru 2024 na 112. místě. Trénuje ho Argentinec Juan Pablo Brzezicki.[1]

V německém daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 lisabonskou světovou baráží proti Portugalsku, v níž prohrál závěrečnou dvouhru s Joãem Dominguesem. Němci přesto zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1991 v Karlsruhe do rodiny lékaře Stephena a pedagožky Karin Hanfmannových. Tenis začal hrát v pěti letech. Narodil se s částečnou, oboustrannou ztrátou sluchu. V roce 2019 nedoslýchavý tenista uvedl, že slyší přibližně na 60 %.[4][5] Po ukončení karlsruhského Gymnázia Otty Hahna vystudoval v letech 2011–2015 mezinárodní vztahy na Univerzitě Jižní Kalifornie. Během akademické tenisové dráhy se v univerzitním týmu USC Trojans stal dvojnásobným vítězem národního šampionátu NCAA.[6][7][8]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu ATP Tour debutoval antukovým BMW Open 2017 v Mnichově, kde jako 273. hráč žebříčku prošel kvalifikační soutěží. Přes Geralda Melzera a osmého nasazeného Thomaze Bellucciho postoupil do čtvrtfinále dvouhry,[9] v němž nestačil na osmnáctého muže klasifikace Roberta Bautistu Aguta. O tři týdny později, v závěru května 2017, podlehl v prvním kariérním finále challengeru Litevci Ričardasu Berankisovi v kazachstánském Šymkentu.[10]

Hanfmann v kvalifikaci French Open 2019

Z kvalifikace až do finále turnaje ATP Tour se jako 170. hráč žebříčku probojoval na červencovém Swiss Open Gstaad 2017, kde hrál teprve třetí hlavní soutěž okruhu. Ve druhém kole premiérově porazil člena světové třicítky, dvacátého sedmého Feliciana Lópeze obhajujícího titul. Následně vyřadil osmého nasazeného Joãa Sousu a v semifinále odvrátil čtyři mečboly Nizozemci Robinu Haasemu.[11] V boji o titul jej zdolal třicátý první hráč světa Fabio Fognini po dvousetovém průběhu.[12] První challengerovou trofej si odvezl z bavorského Ismaningu, kde v říjnu 2017 ovládl halový Wolffkran Open. Do závěrečného duelu postoupil přes krajana Dustina Browna a v něm přehrál Itala Lorenza Sonega z třetí světové stovky.[13]

Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 16. července 2018 po triumfu na challengeru Sparkassen Open v Braunschweigu, když mu na žebříčku ATP patřila 99. příčka. Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2018. V pěti předchozích grandslamových kvalifikacích neprošel do dvouhry. V úvodním kole však nenašel recept na krajana Philippa Kohlschreibera. Druhé kariérní finále ATP si zahrál na antukovém Generali Open Kitzbühel 2020, v němž nestačil na 21letého Srba Miomira Kecmanoviće. Na turnaji musel jako při první finálové účasti projít kvalifikací.[14] O týden později na Hamburg European Open 2020 poprvé zdolal člena elitní světové desítky, devátého v pořadí Gaëla Monfilse.[15][16] Ve druhém utkání vypadl s Chilanem Cristianem Garínem figurujícím na dvacáté druhé příčce. Do třetího kola Mastersu se premiérově probojoval přes Musetiho na Mutua Madrid Open 2023, kde nastoupil teprve do druhé hlavní soutěže mistrovské kategorie. První odehrál na Miami Open 2021.[17] Ve třetí madridské fázi však nestačil na šťastného poraženého z kvalifikace Daniela Altmaiera, jemuž patřila 92. příčka.[18][10]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (0–2 D)

Dvouhra: 2 (0–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. červenec 2017 Gstaad, Švýcarsko antuka Itálie Fabio Fognini 4–6, 5–7
Finalista 2. září 2020 Kitzbühel, Rakousko antuka Srbsko Miomir Kecmanović 4–6, 4–6

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (6 D; 2 Č)
ITF (5 D; 2 Č)

Dvouhra (11 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. srpen 2014 Karlsruhe, Německo antuka Německo Jan Choinski 7–5, 6–1
2. srpen 2015 Friedberg, Německo antuka Austrálie Gavin van Peperzeel 6–2, 6–2
3. leden 2016 Long Beach, Spojené atáty tvrdý USA Michael Mmoh 6–4, 6–0
4. červenec 2016 Kramsach, Rakousko antuka Řecko Stefanos Tsitsipas 6–4, 6–4
5. červenec 2016 Kassel, Německo antuka Německo Julian Lenz 7–6(7–5), 6–1
1. říjen 2017 Ismaning, Německo koberec (h) Itálie Lorenzo Sonego 6–4, 3–6, 7–5
2. červen 2018 Šymkent, Kazachstán antuka Dominikánská republika Roberto Cid Subervi 7–6(7–3), 4–6, 6–2
3. červenec 2018 Braunschweig, Německo antuka Slovensko Jozef Kovalík 6–2, 3–6, 6–3
4. červenec 2019 Ludwigshafen, Německo antuka Slovensko Filip Horanský 6–3, 6–1
5. srpen 2019 Augsburg, Německo antuka Finsko Emil Ruusuvuori 2–6, 6–4, 7–5
6. srpen 2020 Todi, Itálie antuka Španělsko Bernabé Zapata Miralles 6–3, 6–3

Čtyřhra (4 tituly)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. červen 2013 Quintana Roo, Mexiko tvrdý Německo Jonas Lütjen Mexiko Alejandro Figueroa
Brazílie José Pereira 		6–7(2–7), 7–6(7–3), [10–8]
2. leden 2017 Los Angeles, Spojené státy tvrdý Ekvádor Roberto Quiroz Spojené království Luke Bambridge
Spojené království Joe Salisbury 		3–6, 6–4, [10–8]
1. duben 2018 Panamá, Panama antuka Německo Kevin Krawietz USA Nathan Pasha
Ekvádor Roberto Quiroz 		7–6(7–4), 6–4
2. duben 2018 Ciudad de México, Mexiko antuka Německo Kevin Krawietz Spojené království Luke Bambridge
Spojené království Jonny O'Mara 		6–2, 7–6(7–3)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yannick Hanfmann na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Yannick Hanfmann na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240321a21. března 2024
  2. ↑ Yannick Hanfmann na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 202340321a21. března 20234
  3. ↑ Yannick Hanfmann na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20231021a21. října 2023
  4. ↑ Proti Nadalovi si zahrál neslyšící tenista Hanfmann. TICHÉ ZPRÁVY [online]. 2019-06-04 [cit. 2023-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-06. 
  5. ↑ Yannick Hanfmann auf dem Weg nach oben. Spox.com [online]. 2017-05-04 [cit. 2023-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-08. (německy) 
  6. ↑ HAMMOND, Cale. Two-time NCAA champion Hanfmann wins "spooky" exhibition in Germany. Tennis.com [online]. 2020-05-05 [cit. 2023-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-08. (anglicky) 
  7. ↑ Yannick Hanfmann | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ College Tennis Teams - Univ. of Southern California - Team Roster - Yannick Hanfmann [online]. University of Southern California [cit. 2023-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-16. (anglicky) 
  9. ↑ Hanfmann, Bautista Agut reach BMW Open quarterfinals. SI [online]. 2017-05-03 [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b Yannick Hanfmann | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Hanfmann Saves 4 MP For First Final In Gstaad. ATP Tour, Inc. [online]. 2017-07-29 [cit. 2023-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-03. (anglicky) 
  12. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Fognini ve Gstaadu zastavil Hanfmanna a získal svůj 5. titul. TenisPortal.cz [online]. 2017-07-30 [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ ATP-Challenger Ismaning: Kamke überrascht ehemaligen Champion Hanfmann. tennisnet.com [online]. 2020-10-23 [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. (německy) 
  14. ↑ Miomir Kecmanovic Claims Maiden Title In Kitzbühel | ATP Tour | Tennis [online]. ATP Tour, Inc., 2020-09-13 [cit. 2020-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-04. (anglicky) 
  15. ↑ Monfils bows out in first round of Hamburg ATP event. The Times of India [online]. 2020-09-22 [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. ISSN 0971-8257. (anglicky) 
  16. ↑ Associated Press. Monfils out, Bautista through in 1st round in Hamburg. San Diego Union-Tribune [online]. 2020-09-22 [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ German duo Hanfmann and Altmaier move into third round at Madrid Open. Tennisuptodate.com [online]. 2023-04-28 [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Tennis, ATP – Madrid Masters 2023: Altmaier beats Hanfmann. Tennis Majors [online]. 2023-04-30 [cit. 2023-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Yannick_Hanfmann&oldid=23756850“